Události

▼ Události

Chýňská o.p.s. ObčanéPřáteléSousedé podporuje Strahovský rybník o.p.s.

V Chýni dne 30.11. 2018

Městský úřad Černošice, Odb. územního plánování
Riegrova 1209, 252 28 Černošice

Vážení a milí přátelé,
V rámci koordinace činnosti neziskových sdružení a spolků v Chýni byli jsme na schůzce dne 22.11. 2018 na OÚ Chýně seznámeni zástupci Strahovský rybník o.p.s. o Vašem pohledu na možnost rekolaudace části objektu skladu jimi spravovaného na klubovnu.
Dle toho, že komunikace s Vámi probíhá zatím na úrovni e-mailové pošty a nejde tudíž o rozhodnutí na základě oficiální žádosti, dovolujeme si do tohoto dialogu vstoupit jako partner o.p.s. Strahovský rybník s tím, abychom Vám sdělili náš názor na věc.
Jsme jako o.p.s. dlouhodobě v kontaktu s rybáři a tato vazba prospívá činnosti naší a tudíž i společenskému a kulturnímu životu obce. V rámci vzájemné spolupráce pořádáme v průběhu roku dvě akce, které patří ke stěžejním nejen z hlediska naší činnosti, ale jsou významné i z hlediska společenského a kulturního života obce. V červnu je to Chýňská pětka – běh pro celou rodinu, kdy ve spolupráci s Chýňským běžeckým klubem probíhají v prostoru kolem Strahovského rybníka závody v běhu v kategoriích od nejmenších až po seniory. Druhou akcí je v červenci tzv. Festiválek – setkání muzikantů z oblasti folk-bluesové hudby. Pro obě tyto události, významné v životě obce, tvoří “Pepíčkova bouda“ vhodné a nutné zázemí jako objekt pro organizační zajištění akcí, odpočinek a občerstvení. V neposlední řadě je samozřejmě její oddělená část skladem i potřebným zázemím pro údržbu rybničního hospodářství. V koprodukci s rybáři probíhají zde i další události celoobecního významu, například „čarodějnice“, divadlo v přírodě (Arbor z.s.) etc…
Dle platného územního plánu jsou plochy po obou stranách Strahovského rybníka „ochrannou a izolační zelení“. Na jižní straně byla tato funkce výrazně posílena liniovou výsadbou stromů, kterou iniciovalo a realizovalo chýňské sdružení Dřevosad. Alej vede podél Litovického potoka, paralelně s cestou, spojující rybník Bašta se Strahovským rybníkem. Na severní straně je louka ohraničena oplocením pozemku společnosti OK – trans (skladovací haly logistického centra), a – zcela nepochopitelně, nelogicky a osamoceně v tomto prostoru – soukromého pozemku ve tvaru trojúhelníka s rodinným domem. Za tímto soukromým pozemkem se nachází čistička odpadních vod. V letních měsících zápach z tohoto objektu sužuje celé okolí, včetně prostoru u rybníka a chatové osady za silnicí třetí třídy Chýně (Chrášťany) – Litovice. Kvalita této části zelené zóny je, jak je zřejmé, velmi relativizována jejím ohraničením, zúžením v místě soukromého pozemku a umístěním čističky. Dle vyjádření ve vašem e-mailu, cituji: … V ploše „výrazná krajinotvorná zeleň“ je nepřípustná jakákoliv výstavba, vyjma účelových komunikací, pěších a cyklistických stezek a účelových zařízení, sloužících lesnímu hospodářství a myslivosti. Dále uvádíte toto konstatování: Využití musí odpovídat územnímu plánu a klubovna nesouvisí se zelení…
Máme respekt k Vašemu odbornému názoru, přesto ale si dovolujeme říci, že ne zcela vychází ze znalosti konkrétní situace a kontextu místa. Klubovna nesouvisí se zelení přímo, ale souvisí s lidmi, kteří o ni pečují a s lidmi, kteří ji navštěvují a mají k ní úzký vztah. Mohli bychom, a rádi tak v případě potřeby učiníme, doložit mnoho případů více či méně analogických tomuto, kdy v prostoru ochranné a izolační zeleně (tak definuje toto území platný územní plán) nachází se klubovna (společenský prostor) toho, kdo o prostor pečuje, ba co více, klubovna, která je přímo určena jako zázemí i pro návštěvníky či hosty tohoto místa.

Vážení a milí přátelé, z důvodů výše uvedených, z důvodů zachování velkého významu místa o němž je řeč pro život obce, pro její občany, při zachování všech zákonných pravidel a respektu k přírodní kvalitě tohoto místa, dovolujeme si Vás ve shodě s obcí Chýně požádat o osobní jednání na místě v termínu co nejbližším. Jednání budou z naší strany přítomni zástupce o.p.s. Strahovský rybník, pověřený zástupce OÚ Chýně, případně zástupci dalších spolků a občanů, působících a žijících na území obce Chýně. Navrhujeme šetření nejpozději do konce února 2019 in situ, prosíme váš návrh konkrétního data a hodiny.

Se srdečným pozdravem Chýňská o.p.s. ObčanéPřáteléSousedé
Věra Kovářová
Alexandra Netrefová
Miroslav Netrefa
Petr Kovář
Miroslav Rajtora
Jitka Rajtorová
Lucie Pražanová
Petr Pražan
Připojujeme se k tomuto dopisu:

Vyjádření Městského úřadu Černošice – Odboru územního plánování:

Co se šustlo v Chýni a širokém okolí
Ve středu 10.5.2017 proběhla vernisáž výstavy fotografií Co se šustlo v Chýni a širokém okolí. Děkujeme Jitce Čapkové, že přišla s dětmi a ještě k tomu dříve, aby pomohla. Kromě autorů a některých jejich rodinných příslušníků nepřišel z obyvatel Chýně, pro které výstava je, nikdo (nemýlím-li se) další.
Škoda. Zpěv sólistky opery Národního divadla Simony Procházkové oslovil a dojal všechny přítomné.
pk

Fotogalerie:

V PROSTORU HUMANITY
VNITŘNÍ EXPRESIVITA FOTOGRAFIÍ JINDŘICHA ŠTREITA

Soubor originálních fotografií z let 1980 – 1989 na fotografickém papíře „dokument“

1. Kořeny vystavovaného souboru

Osmdesátá léta minulého století byla doba, kdy již Jindřich Štreit byl v okruhu tehdejšího nekonformního umění znám dvojím způsobem. Jako autor syrových fotografií ze života lidí a kraje, který důvěrně znal, protože mu byl domovem, ze Sovince a okolí, z Rýmařovska, ze „zapomenutého“ a drsného kraje podhůří Nízkého Jeseníku. Paralelně působil v tomto kraji jako fotograf, ale také jako učitel a osvětový pracovník, později jako organizátor výstav a prezentací nekonformních výtvarníků a kulturních alternativců nadregionálního významu, protože Sovinec se v té době stal mekkou setkávání, přátelských konfrontací a společných vystoupení Čechů, Moravanů a Slováků. Hledáme-li srovnání s českým prostředím, lze zmínit podobnost s Hrádečkem a rolí Václava Havla v tehdejší neoficiální české kultuře. J.Š. se sice nepohyboval v disentu, jak ho známe z Čech, nebyl ani filosofujícím dramatikem s politickými ambicemi, ale jeho přesvědčení a víra v pravdivou kulturu ho vedly k účasti na alternativních výstavách, mimo jiné i v Praze, a jejich pořádání na Sovinci. V té době, v polovině 80.tých let, měl již za sebou nekolikaměsíční pobyt ve vazbě pro „hanobení prezidenta republiky“, měl zakázáno fotografovat „veřejně“, ale paradoxně, po suspendování ze školství, mohl a musel fotografovat v novém zaměstnání „nástěnkáře“ na Státním statku Ryžoviště.

2. Místní a časový kontext vzniku fotografií

Patrně jako dnes si archivujeme fotografie digitálně jako soubor v počítači, tehdy používal J.Š. způsob archivace stejný, jako většina fotografů, pracujících s analogovým přístrojem. Zakládal „zásobníky“ negativů, pro které každou stránku kontaktně zkopíroval do pozitivu 1:1, navíc ale pořizoval z již vybraných záběrů kopie A4 nebo A3 na dokumentním papíře, se kterými dále pracoval a z nichž dále vybíral. Původně tedy tyto kopie, domnívám se, nebyly určeny k vystavování. Pocházejí z let 1980 – 89, zřejmě nejmladší z nich je z listopadu 1989, kdy muž obrácený k objektivu zády, patrně funkcionář KSČ, stojí jakoby „sám a opovrhovaný“ před zástupem obyčejných lidí, kteří se v té době tak často se objevovali v hledáčku Štreitova fotoaparátu, s vlajkou v národních barvách v rukou.

3. Vznik tohoto výběru

Když nám autor umožnil projít část jeho pracovních souborů na dokumentu, hledali jsme záběry, které by byly charakteristické svým vnitřním napětím, svojí skrytou dramatičností, v souladu s naší

„teorií“ o expresivním vnitřním kontextu velké části fotografického díla J.Š. Nevím, zda jsme vybrali dobře, vlastnosti, o kterých se pokusím dále mluvit, lze nalézt ve Štreitových fotografiích patrně vždy, z hlediska pojetí souboru ale má svůj význam, že soubor nevznikl na tématickou objednávku včetně autorského výběru, ale až druhotně, ex post, dle výběru našeho, jistě jako průkaz obrazového mistrovství autora, ale také jako podpůrný materiál k některým našim argumentům. Snad nám to autor odpustí.

4. Kompozice a světlo fotografií J.Š.

Těžko jednoznačně popsat rozdíly mezi fotografií uměleckou a „obyčejnou“. A to i u fotografií aranžovaných – vždyť do kterého chlívku zařadit Sudkovy fotografe zarosených oken či zátiší, nalézaných jím v uspořádaném chaosu jeho ateliéru. V kategorii tzv. „dokumentu“ je to ještě těžší. Dokument je dokument a basta, řeklo by se. Ale není tomu tak. Má-li dokumentární fotografie přesahy obsahové i vizuální, je víc než prvoplánovým sdělením o události, je obrazem, který má svoji výtvarnou i filosofickou přesvědčivost. Je „uměním“. A takové jsou fotografie J.Š.

Kompoziční hodnota jeho fotografických obrazů vychází z hluboké zkušenosti a z intuitivní schopnosti zvolit správný okamžik expozice (a také pak vybírat, vyřazovat a zase vybírat), někde vzadu za tím je jistě i znalost kompozičních principů, jak je formuluje teorie.

Světelná podmanivost fotografií vychází z přirozených podmínek a okolností, existujících v okamžiku fotografování. J.Š. přesto, že často fotografuje v extrémně špatných světelných podmínkách, v přítmí a šeru spoře osvětlených interiérů, nikdy nepoužívá fleš, záběry nepřisvětluje. Dívá-li se z vnitřního prostoru oknem ven, ukazuje to, co uvnitř tone v šeru i to, co venku je zalito světlem.

5. Teorie vnitřní expresivity, prostor humanity

Člověk na Štreitových fotografiích

J.Š. je fotograf člověka. Jeho fotografie jsou dokumentární v tom smyslu, že objekty záběrů jsou na nich takoví, jací právě jsou, ať ve smyslu situace, oblečení a aktuální vizáže, tak kontextu prostředí. Místo, ono zmiňované fyzické prostředí, je zásadně důležité pro uchopení a porozumění fotografiím, ale nikdy nedominuje jako hlavní téma. Hlavní je vždy člověk, ať už v akci, nebo zklidněný, odpočívající nebo bez patosu hledící na fotografa. To, že J.Š. fotografuje lidi prosté, obyčejné, „chudé duchem“ dalo by se říci, potřebné, není výsledek nějaké racionální konstrukce a taktiky autorovy. Je to pro J.Š. samozřejmé jako dýchání. Je to jeho přirozenost, jeho způsob komunikace. Když se v listopadu 1989 změnil režim a J.Š. zaplál na fotografickém nebi jako do té doby potlačovaná hvězda první velikosti, zdálo se, že bude těžko hledat prostředí pro svou práci, protože syrový severomoravský venkov, tak jak ho dosud fotografoval po řadu let, začal se měnit. Ale potřebné, ty, kteří žijí na okraji společnosti, generuje každá společenská perioda a každý režim a každý světakraj. Kroky J.Š. vedly, vedou a vždy povedou k nim. Doma i kdekoli na světě.

Co na fotografiích vidíme a co na nich vidět nemůžeme

Všude nalézá lidi rozdílné etnicky, barvou pleti, ale blízké si svými vlastnostmi a osudy. Tvrdě pracující, šťastné i nešťastné, statečné i zbabělé, i ztracené a poražené, ponížené. Ať jsou kdokoli, vždy se k nim tiše blíží s laskavostí a empatií, jako jeden z nich. Na jeho fotografiích není nikdy místo pro vulgární interpretaci lidského příběhu, pro prvoplánovou erotiku, sprostotu nebo zesměšnění lidského rodu. Na jeho fotografiích nejsou všichni lidé krásní, všichni však mají lidskou důstojnost.

Jindřich Štreit – největší současný humanista Evropy

Cituji Jiřího Siostrzonka, kolegy Jindřicha Štreita na Institutu tvůrčí fotografie Slezské univerzity v Opavě. Když jsem je z jeho úst slyšel, necítil jsem euforii. Ono není podstatné, zda je někdo „nej“, to je někdy těžko měřitelné. Ale že život J.Š. je naplněním slova „humanismus“, že tomu tak je, přestože nepíše komplikované duchaplné traktáty, že lidská velikost J.Š. je právě v jeho tichém, trpělivém, oduševnělém přistupování k lidem a hlubokém soucítění s nimi, v laskavé mysli a v laskavém srdci, o tom není pochyb.

Motivy, vnitřní expresivita, prostor humanity

Motiv 1: Schůze a komunistické rituály, volby, soudruzi v nedbalkách.

Kulturní vložka. Žena a dívenka (žena a dcera Štreitova) hrají na zobcové flétny. Na stěně československá a sovětská vlajka jako pozadí pro oficiální portrét G.Husáka. Hospoda zeje prázdnotou, na vyvýšeném pódiu sedí papaláši v počtu šesti, u stolu čtyři „občané“. Tragikomičnost komunistických schůzí a rituálů. J.Š je nefotografoval a priori se záměrem je ironizovat a zesměšnit. Zaznamenával skutečnost, jaká byla. Nelhal. Je to dramatická situace? Není. Spíše mrtvolná, zcela strnulá. Asi šlo o oslavu nějakého výročí. Soudruzi sedí na pódiu u stolu s ubrusem jako kamenné sochy, stejně tak tři staré ženy a jeden muž u stolu bez ubrusu. Nad tím zní zvuk dvou fléten, jediný Husák ze zdi zdá se hledí k hudebnicím. Což ale neskrývají mnohá dramata právě lhostejnost a přetvářka?, možná za tuto a několik podobných fotek šel J.Š. do vězení a nebezpečný nástroj, fotoaparát, byl mu zabaven.

Motiv 2: Schůze a porady, práce, chvíle odpočívání.

Zakaboněné ženy a muži sedí na židlích, hledí před sebe zaraženě, na podlaze mrtvola. Je to figurína, dá se napumpovat šlapáním na gumový polštářek. Čas je opět jakoby zastavený, cikánský už ne chlapec ale ještě ne muž spí.

Motiv 3: Žena.

Na rozrytém pozemku, na hromadě panelů, sedí stará žena v šátku. Kolem ní odpadky, bláto, kamení a staré pneumatiky. Něco drží v levé ruce, hledí na to upřeně. Mobil? Ne, tehdy nic takového nebylo. Je to větvička s květem

V interiéru, který není zdaleka tak prázdný, opírá se o pelest manželské postele žena, hledí do země. Jenom jedno lůžko nese známky toho, že je užíváno. Už se mnou nespí.

Motiv 4: Muž.

Ve dveřích venkovského stavení, na odřeném prahu, stojí zády chlapík. V potištěných trenkách, napnuté svaly, pěsti zatnuté. Je směšný. Však ale i Juraj Višný vyrostl na dědině.

Je to „borec“.

Na zápraží vesnické bytovky s číslem 3 stojí starý muž. Košili nasoukánu do zimních spodků, ruce složené na prsou, upřeně hledí do objektivu. Je v nich všechno. V těch očích.

Motiv 5: Dvojice, rodina. Žena a muž, muž a pes, muž a muž.

Vyprázdněný interiér, stará žena podpírá si těžkou hlavu , vzlyká. Muž stojí vzadu v druhé místnosti, zapaluje si dýmku, odchází?

Na podestě schodiště v bytovce stojí muž, o prsa se mu opírá doga, je větší nežli on. Muž odklání hlavu, v ústech má cigaretu – neblázni, ještě se spálíš, pejsku.

Po úzké okresní silnici, mezi stromy, podél sloupů elektrického vedení, kráčejí žena a muž. Není to vidět, lze jenom tušit, že žena je těhotná. Oba jsou sehnutí velikou tíží. Ona v teplákách, on v pantoflích, před sebou perspektivu cesty, ztrácející se v dálce na horizontu…

Z kusého popsání některých fotografií je zřejmé, že lidské příběhy J.Š. nezobrazuje prvoplánově, v křeči či nezvládnutých emocích. Autor nenahlíží voyerským způsobem intimní okamžiky lidského bytí, jak je to obvyklé na záběrech paparazziů pro bulvár.

Proč tedy mluvíme o expresivitě, proč ono zdůrazňování dramatické podstaty Štreitových obrazů zastaveného času?

Informačních a významových rovin těchto fotografií je více. Nejprve ty info, ano, je to ten a ten odtud a odtud. Ano, pracuje tam a tam a dělá to a to. Žije tak a tak. Pak ale, pokud se zastavíme, začínají na nás působit další plány sdělení. V tuto chvíli již s popisem nevystačíme. Je třeba hledět a mlčet.

Jsme přítomni v prostoru vnitřní dramatiky, vnitřní expresivity, zpřístupněné nám laskavostí Štreitova přístupu. Zde vyjevují se nám radosti i strasti, vnitřní hnutí, konflikty, zmarněné snahy, sny a touhy, lidská velikost skrze malost, odvaha lidská skrze nepřekonatelné strachy, díky láskyplnému pohledu autora.

Jsme v prostoru humanity.

Petr Kovář 20.7.2016

Chýňská o.p.s. ObčanéPřáteléSousedé – přehled činnosti za r. 2016

Naše o.p.s., založená v r.2013, pořádá každoročně mnoho akcí, které většinou zajišťují tři, max. Čtyři, lidé. Přes malý počet organizátorů se snaží o.p.s. přinést do obce Chýně hodnotný program, který, jak doufáme, zaujme a pobaví všechny věkové kategorie. V r. 2016 proběhly akce pro děti, dospělé, sportovce, s kulturním vyžitím i zábavou. Zajištění a režii pořadů dělají členové zdarma a ve svém volném čase. Nejvíc o.p.s. těší bohatá návštěvnost na všech akcích a zpětná vazba od účastníků, že se program líbil.

Chýňská o.p.s. ObčanéPřáteléSousedé uspořádala v r.2016 následující:

Galerie KAYNA

Výstavní síň v budově OÚ Chýně. Výstavy připravujeme včetně realizace, někdy se staráme o jejich zprostředkování, případně časovou koordinaci v případě jiných zájemců o vystavování. Každá akce začíná vernisáží s úvodním slovem a občerstvením. Ke všem podujetím je vytvořen plakát – pozvánka na vernisáž, které jsou zveřejněny různými cestami, včetně vyvěšení na tabulích v obci, do určité míry též díky podporovatelům i v Hostivici a pod. Grafické materiály propagující výstavy i pro jiné potřeby o.p.s. připravuje nejčastěji Petr Kovář.

Knihovna a její knihovnice

Výstava k více než stoleté historii obecní knihovny v Chýni spolu s oslavou 50ti letého působení Vlasty Novákové ve funkci vedoucí této knihovny. Do oslav knihovny byla zapojena škola, kronikář Pavel Fousek provázel děti po skupinkách Chýní se zastávkami na místech, kde bývala v Chýni umístěna knihovna. Děti ukončily procházku v dnešní knihovně na OÚ. Do svých čtenářských deníků si daly razítko, které o.p.s. nechala k této události vyrobit a na památku si odnesly pohlednici vydanou o.p.s. k této významné události. V zasedací místnosti OÚ proběhla beseda s kronikářem Chýně panem Pavlem Fouskem, s historičkou paní Petruželkovou z Památníku národního písemnictví, paní Jana Fousková přednesla několik básní K.H.Borovského. Součástí byla výstava dobových fotografií a ukázek knižních vazeb, Barbora Nývltová zájemce z řad dětí poučila, jak vytvořit ručně papír pro vazbu knih. Večer následovalo posezení k oslavě naší knihovnice Vlasty Novákové včetně oslavné ódy, zapěné pěveckým sborem Chláchol.

Karel IV., 700.výročí narození

Organizace diskuze k významnému výročí českých zemí, za účasti Jiřího Kučery z Hostivice, který přečetl část své připravované publikace k 750.výročí založení Litovic, pana ředitele Unhošťského muzea, kronikáře Pavla Fouska. Besedující hledali stopy působení a spojení vlády Karla IV. v našem regionu (Litovická tvrz a Jan IV. z Dražic a Litovic).

Vzpomínky na prázdniny

Tradiční výstava prací chýňských dětí spojená s výstavou vzpomínek na letní tábor pořádaný paní Leonou Vyvialovou, výtvarné artefakty vystavené ve spolupráci se školou v nových prostorách ZŠ v Okružní ulici.

Autorská výstava Kurta Gebauera, kterou jsme nazvali AQUA-BELLY

Výstava litografií plavkyň sochaře, emeritního profesora VŠUP, Kurta Gebauera, inspirace k další výstavě tohoto uznávaného mistra.

„Nohyzvody“ – Kurt Gebauer

Instalace plastik Kurta Gebauera na rybníku Bašta se proměnila v happening na chýňské „pláži“ za účasti autora a potápěčů FA Praha v čele s Mirkem Netrefou. Děti se vyřádily na zapůjčených neckách a lodičkách. Čtyři plovoucí plastiky vzbudily dlouhodobě velkou pozornost a veskrze pozitivní ohlasy. Bohužel jedna z dvojic nohou byla krátce po instalaci neznámými vandaly poničena.

Mimo území obce Chýně byly zajištěny Chýňskou o.p.s.:

Výstava věhlasného fotografa Jindřicha Štreita v galerii v románských prostorách domu pánů z Kunštátu a Poděbrad v Řetězové ul., Praha 1 a výstava japonské tušové malby sumi-e Saši Netrefové v Balbínově ul., Praha 2.

Masopust

Tradiční průvod masek obcí Chýně, s hojnou účastí dětí i dospělých, s hudbou a sousedskými zastávkami, ve spolupráci se spolkem Arbor.

Drakiáda

Pouštění draků, soutěž o nejkrásnějšího ručně vyráběného draka, spojená s pečením brambor a buřtů, oblíbená kratochvíle pro celé rodiny, tentokrát bohužel bez větru L

Chýňská pětka

Organizováno Chýňským běžeckým klubem pod patronací Chýňské o.p.s. Běžecké závody pro malé i velké okolo Strahovského rybníka, v tradiční spolupráci se sympatizujícími rybáři ze spolku Strahovský rybník, díky nimž má událost zajištěné zázemí i občerstvení.

Chláchol

Smíšený pěvecký sbor, působící jako součást Chýňské o.p.s.

- Zpívání u Procházků na dvoře (děkujeme Alence a jejímu manželovi), ozvučení a aparaturu zajišťuje Pepík Tatar (též díky): adventní zpívání – zpěv adventních písní čtyři týdny před Štědrým dnem, vánoční zpívání – zpěv koled na Štědrý den dopoledne.

- Účast na koncertu Koncert pro kapli – podpora sdružení Cesta k Hájku. Koncert s dalšími účastníky proběhl v sokolovně Hostivice, vybrané vstupné putuje na obnovu kaple č.18 na poutní cestě ke klášteru Hájek.

- Účast na festivalu sborů ve Velkých Přílepech.

Koncert v sokolovně v Jenči

Po vystoupení Hradišťanu s Jiřím Pavlicou v roce 2015 přijala v uplynulém roce naše pozvání legenda českého folk – rocku Vladimír Mišík se svojí kapelou Etc… Zajištění a organizace koncertu, sál sokolovny plný nadšených lidí, umožněno mimo jiné díky podpoře OÚ Jeneč, zejména pana místostarosty Michala Starka.

Dětský den v Chýni

Den organizovaný OÚ Chýně, Chýňská o.p.s. zajistila jednu atrakci pro děti.

Info o připravovaných projektech Chýňské o.p.s. ObčanéPřáteléSousedé:
1. Dopravní a parterové úpravy předprostoru kláštera a hostince Hájek:

Po několika letech jsme oprášili a oživili naši snahu o kultivaci a úpravu především ve smyslu bezpečnosti chodců prostoru před klášterem Hájek.

Náš první pokus v roce 2012, podpořený františkány (připojil se tehdejší provinciál otec Vianey), zástupci cyklistů i provozovatel hostince V Zátiší Richard Hamouz) se zbrzdil na úrovni obcí – viz vyjádření OÚ Chýně (J. Nejedlý) a Červený Újezd, byť odbor dopravy MěÚ Čečnošice předběžně náš záměr přijal.

V současné době je situace příznivější. Sdružení Cesta k Hájku, se kterým jsme v kontaktu, se dlouhodobě stará o údržbu poutní cesty a usiluje o její obnovení v celé délce (Strahovský klášter – klášter Hájek). Má-li poutní cesta důstojný začátek, musí mít i důstojné ukončení v předprostoru kláštera Hájek. V tomto smyslu připravujeme další pracovní setkání.

Přikládáme základní materiály z r.2012.
Průvodní dopis Hájek s podpisy.doc
Žádost s podpisy.jpg
Sdělení OÚ Červený Újezd.pdf
Hájek ortofoto.jpg
Hájek situace širší vztahy.jpg
Hájek širší vztahy zákres do ortofotomapy.jpg
Hájek situace předchod pro pěší.jpg
Poutní cesta hájek – zasvěcení kaplí.docx
KAPLE 16 (rek.).jpg
KAPLE 16 stéla.jpg
KAPLE 19 exist..jpg
KAPLE 19 (exist.) obr..jpg

 

2. Žádost

o zřízení stálé plochy, resp. prosklené skřínky, pro prezentaci výstav Galerie Kayna na Obecním úřadě. Přikládáme dopis věnovaný této věci.
Dopis na OÚ – plakátky ve vstupu.doc

 

3. Absence sakrálního objektu v obci:

Naše obec postrádá, kromě kříže a bývalé márnice na hřbitově, jakýkoliv objekt sakrálního charakteru. Nejen my, ale i celá řada dalších obyvatel Chýně (starousedlíci i noví obyvatelé) pociťuje tuto skutečnost jako podivný historický paradox a stav, který neprospívá ani dnešnímu životu v Chýni. V obci chybí objekty, které by nesly v sobě dimenzi (ve smyslu duchovní vertikály) vyšší, než je ta lidská a které by tuto obraznou vertikálu mohly zprostředkovávat věřícím a všem, kteří by takovou potřebu měli a hledali.

Naše o.p.s. na jaře veřejně zmínila námět (ve smyslu idey) drobného sakrálního objektu ve smyslu „poutní kaple nad pramenem“, pro který po hledání našla předběžné vhodné místo v zářezu na jižním okraji Višňovky. Tento objekt by byl ekumenického charakteru, z hlediska energií soběstačný, náklady na jeho zřízení by neměly přesáhnout 1 milión korun a o.p.s. by se tyto prostředky snažila získat sama, bez zatěžování rozpočtu obce.

V posledních měsících se „kuloárově“ hovoří o možnosti zřídit „kamennou“ kapli – kostelík v budoucím parku či náměstí probíhající developerské výstavby v lokalitě Za ovčínem.

V tomto smyslu se domníváme, že čas je zralý k otevření veřejné diskuze na toto téma, kdy by se společnými silami hledaly reálné souvislosti a možnosti realizace něčeho takového a také férové podmínky pro případnou spolupráci při přípravě a realizaci.

pk. 3.10. 2016

 

Několik slov
Otevřená úvaha k filosofii přípravy nového ÚP ChýněTento krátký text vznikl na základě výzvy naší paní starostky Aničky na poslední schůzce stavebně – dopravní komise, které jsem se před prázdninami účastnil. Spolu s žádostí o uveřejnění jsem ho také zaslal jí, paní místostarostce a všem zastupitelům.Budoucí podoba územního plánu musí mít základ v porozumění vývoji minulému, v rozboru stavu současného a v jasné představě, vizi dalšího života obce. Vědomě nepoužívám slovo „rozvoje“, ale života., není zdravé se do nekonečna „rozvíjet“. Tyto zásady měly by být kritickým shrnutím závěrů a předpokladů Strategického plánu obce. Na samém začátku bychom měli mít jasno v tom, co chceme – zjednodušeně řešeno chceme-li být obcí s „vesnickým gruntem“ ideově i správně, nebo se ztotožníme s bujením satelitu, který pak v nedaleké budoucnosti splyne s periferií Prahy, nedostatečně vybaven infrastrukturou (především dopravní) i službami. Podle mého vědomí a svědomí bychom ten „vesnický grunt“ měli v každém případě ctít a držet.
Přesto vzorem pro náš nový územní plán by ve smyslu přístupu, filosofie (ne ve smyslu detailu) měly být zásady pro přípravu nového Metropolitního plánu Prahy.Premisa první:
Jisté je, že nyní je to už velmi těžké, ne-li téměř nemožné. Přesto ale v principu některé možnosti a nástroje existují. Tedy: použít všechny legální, zákonné prostředky ke zpomalení (zastavení) stávající dále probíhající satelitní zástavby. Nedovolit rozšiřování „průmyslové zóny“, zatěžování dopravní sítě (sem patří i tzv. Chrášťanská skládka – trvat na jejím zastavení a na její rekultivaci). Podporovat malé místní provozovny řemesel a služeb.Premisa druhá:
Důraz v nové koncepci neklást na extenzivní kobercovou bytovou výstavbu, ale na zkvalitňování infrastruktury v širším kontextu (kvalita silnic druhých a třetích tříd a jejich napojení na hlavní tahy), na zlepšování a kultivaci veřejného prostoru, služeb, školství a kulturně – společenského života.Premisa třetí:
Výstavbu pro bydlení koncepčně umožňovat ne jako plošně developerskou, ale jako individuální výstavbu solitérních rodinných domů se zahradami (800 m2) a s tím souvisejících uměřených staveb konkrétního určení.
Formulaci regulativů zjednodušit:
Území dle ÚP:
1. Čistě obytná území
2. Území smíšené výstavby (drobné provozovny s nerušícím provozem, bydlení)
3. Školy, školky, objekty služeb, sportovní a společenská zařízení, cyklostezky
4. Zemědělská hospodářství a jejich provozní zázemí (pro stávající velká hospodářství v centru původní
obce vytvářet „druhou“ enklávu s logickým a přímým napojením na síť polních komunikací a polnosti).
5. Veřejná prostranství, parky a veřejná zeleň.Premisa čtvrtá:
Regulativy pro výstavbu nedefinovat jako rigidní číselné limity, jak tomu bylo dosud, ale obecněji s důrazem na místo, kontext, měřítko a dobrou architektonickou úroveň . V tomto smyslu vést diskusi a dělat rozhodnutí, u drobných staveb postupovat prostřednictvím oznámení nebo zjednodušeného stavebního řízení. Základním kriteriem nebude tedy limit – „2 nadzemní podlaží a podkroví, sedlová střecha 40°“ (nebo bude-li, tak ne jako absolutní, ale orientační), ale analýza konkrétního místa ad hoc pro každou konkrétní stavbu a formulování konsensu mezi účastníky stavebního procesu od architektonického návrhu k realizaci stavby, při respektování individuálnosti jednotlivých případů a přístupů.Na závěr jeden příklad:
Na rozdíl od obce naší vydala se správným směrem po listopadu 1989 obec Únětice. V některých ohledech byla její výchozí situace analogická s Chýní – podobný počet obyvatel v té době, blízkost Prahy, obdobné podmínky pro extenzivní bujení, zájem rychlokvašených tzv. developerů. Obec má takové představitele, jaké si zaslouží. Zatímco u nás to byli lidé hloupí a hamižní, kteří spustili proces megalomanského, nekoordinovaného a nepřipraveného, nedobrého růstu, v Úněticích byli vedením obce pověřeni lidé poučení, kulturní, s nezkaženým vědomím hierarchie hodnot. Zabránili plošnému vpádu pseudodeveloperů bytových, logistických, obchodních a průmyslových areálů, postupně modernizovali uměřeně infrastrukturu (obec má dnes necelých 800 obyvatel, stejně jako tehdy), opravovali stávající objekty, starali a starají se o školství, kulturu a společenský život, milé a obecně přívětivé milieu obce.

pk

Stalo se…

 

Vlasta Nováková 80

Kdo ji zná, naši knihovnici, kdo se s ní častěji vídá v obecní knihovně, ten její věk neřeší. Ona jakoby totiž vůbec nestárla. Při rozhovoru s ní stačí jen letmo zabrousit na historické nebo literární téma a pak už může tazatel jen naslouchat zaujatému výkladu (ne nadarmo je paní Vlasta dlouholetou abonentkou přednáškových cyklů Centra celoživotního vzdělávání v Praze v KC Vltavská). A přitom, pokud vím, 55 let už paní Vlasta pokorně slouží (skromně vládne) v obecní knihovně, 55 let už bere do rukou fyzické knihy jako fenomén poznání, vzdělání a kulturní vyspělosti. Výtisky v regálech jsou často notně osahané, přesto ale většina z nich je, díky obálce, ilustracím a typografii krásným předmětem, ta osahanost právě je znakem svědčícím o tom, kolik čtenářů potěšily. Je tomu tak i dnes, po té dlouhé době a v čase elektronických médií. To ale vůbec neznamená, že paní Vlasta je nepřítelem internetu. Na ten se u ní v knihovně můžete zdarma napojit, její databáze knih je plně digitalizovaná, s počítačem pracuje zručně a poučeně, jakoby tak činila odjakživa.

Tvé letošní kulaté jubileum už je minulostí, minulostí ať nikdy se nestane, Vlasto, Tvůj elán, zvídavost a pracovitost. Když se „osmička“ Tvých „80“ let nahlédne horizontálně, stane se symbolem nekonečna (pravda, ani pracovní doba knihovnice nemůže být nekonečná, i ta si někdy musí alespoň trošku odpočinout :-)

Držíme palce Vlasto – ještě mnoho let s rodinou, dobrými lidmi a mezi Tvými milovanými knihami.

pk

Galerie:

 

Štědré dopoledneChýně 24.prosince 2014

Je vlezlá zima a větrno, nesněží, to ne, to se nestává v tomto kraji, ale mladá žena s outěžkem již se sotva vleče, byť ji podpírá její věrný manžel. Neuposlechnutí královského výnosu se ale trestá, je třeba být včas v místě kořenů rodu, je třeba se hlásit, neboť Herodes potřebuje mít jistotu, že – pod římskou knutou – je vládcem, kterého nikdo neohrožuje. Jeruzalém je ale ještě daleko a před trmácející se dvojicí objevují se obrysy Betléma. Námaha, únava učinily své.

A tak se to stalo – ve chlévě, na seně, na periferii města Davidova, porodila Panna Maria svého synáčka.

Ve vyklenutém portálu, který připomíná biblickou jeskyni, na dvoře statku, nabízí to dopoledne perníčky, svařené víno a čaj vlídné ženy z obecního úřadu. Uprostřed dvora, před studnou (lze to chápat i symbolicky), srocují se zpěváčci a muzikanti, přede nimi lidé, rodiče a především – děti. A, opět symbolicky, právě děti začínají svým zpěvem oslavovat narození Páně, přetavené u nás, ve střední Evropě, do štědrodenního půstu a tajemného večera, kdy malé, bezmocné děťátko nás navštíví a obdaruje nás, děti prostřednictvím rodičů a naopak, svými dary a především dobrou vůlí a láskou. O tom zpívaly děti, o tom zpíval pak smíšený Chýňský sbor Chláchol, takto součást Chýňské o.p.s. Občané přátelé Sousedé, v koledách, v úryvku z Rybovy mše vánoční a ve svém závěrečném (a spontánně zpívaném všemi přítomnými) Aleluja.

Je to hezký zvyk, hezká tradice, věřím, že se jí nezpronevěříme. Včetně rozdávání betlémského světla přivezeného z Jeruzaléma skauty obnoveným Arborem.

Pamatuji si, že před časem donesl jsem světlo betlémské do jisté hospody a při zapalování plamínku v nové lucerničce mi svíčka spadla a – zhasla. Co jsem to provedl, zhrozil jsem se, jak je to vlastně s jasem a podstatou toho světla, ptal jsem se sám sebe.

Až později jsem byl schopen najít odpověď: jas a podstata světla betlémského je, někdy zjevně, někdy latentně, v každém z nás. I člověk jako já nebo každý jiný, má možnost znova „škrtnout sirkou“ a to světlo rozsvítit a předat.

PK.22.1.2015

Otevřený dopis

V Chýni dne 9.4. 2014

Zastupitelům OÚ v Chýni
Hlavní ul. 200
Věc: Vyjádření podpory o.p.s. Strahovský rybník

Dobrý den,tímto dopisem vyjadřujeme jednoznačnou podporu Obecně prospěšné společnosti Strahovský rybník v její činnosti při správě a provozování rybářského sdružení v souvislosti
s rekreačně – rybářským a společenským využitím tohoto rybníka.

Její péče o rybník a jeho bezprostřední okolí trvá řadu let a je vedena dobrovolnou nekomerční snahou zlepšit jeho okolí a zpřístupnit ho veřejnosti, dospělým a hlavně dětem. V průběhu roku se zde konají pravidelné akce a veřejně prospěšné události, kterých se účastní řada obyvatel Chýně i okolních obcí. Rybáři udržují toto místo v pořádku, starají se o plůdkové rybníčky, pečují průběžně o čistotu a příjemné prostředí okolí rybníka.
Je to místo milých setkání a dobré vůle ke spolkové činnosti, které má právě v této podobě těžko vyjádřitelný význam pro existenci kulturně – společenské roviny života v Chýni.

Držíme „rybářům“ palce a přejeme jim do další práce mnoho zdařilých akcí po mnoho dalších let.

26.dubna se těšíme na společné setkání při zahájení letošní sezóny.

Za Chýňskou o.p.s. Občané Přátelé Sousedé

zakladatelé:
Alexandra a Mirek Netrefovi
Věra a Petr Kovářovi
Mirek Rajtora

JAK VODNÍCI VRBY OŘEZALI A RYCHTÁŘ UŘÍZL SI VELKOU OSTUDU
SKORO POHÁDKOVÁ FÉERIE O NĚKOLIKA DĚJSTVÍCH (A O JEDNOM VELKÉM POKRYTECTVÍ)

Dějství první: expozice

Představ si, milý čtenáři, malebný rybníček v mělkém údolíčku, nevelký, ale ne zas úplně malý, v zátočině cesty, která vytváří mu hráz. V hrázi těsně pod cestou rostou doubky, břízky a olše, na louce nedaleko břehů vrbičky. Pravda, kde bývaly topoly, mokřad, rákosí a pěšiny vyšlapané bosou nohou jsou dnes veliké chalupy podivného vzhledu, také zvláštní mlýn, který pohříchu neklape mlýnským kolem a mele něco zcela jiného než obilí. Ale co můžete chtít ve 21. století, pohádky už se nedějí, když obrátíte se tváří k rybníku, máte tu nepatřičnost za zády a uvidíte krásný západ slunce zlatící se v hladině, kde občas udělá kruhy svou ploutví rybka.

Ten rybníček, říkejme mu třeba Zrcátko, tu byl a pak nebyl, aby jednou zase vrátil se přičiněním jednoho souseda na své místo. Ten soused byl v nedaleké vsi, Tchýňov se jmenuje, rychtářem a byl to převeliký kujón. Chytil příležitost za pačesy a ze „své“ vesnice a hlavně „svého“ podnikání rozhodl se udělat pupek světa. A tak kul pikle a pil kukle, domlouval, sliboval a přesvědčoval, rozhazoval sítě: Benátky na rybníce, mísírnu betonového těsta, přístav korábů silničních, i obnovený rybníček pro radost z rybiček. No – pro radost…, pro peníze to bylo.

Dějství druhé: krize

I dali hlavy dohromady v tom kraji na rybníky bohatém po sousedsku všichni vodníci z okolí, že nechtějí toho vykuka a filutu za svého představeného fojta, dali mu kopačky, vystavili mu červenou kartu. Rybníček si propachtovali od obce, když poměry se trochu zlepšily, a začali na něm po prostu hospodařit. Scházeli se, zpívali si, sekali trávu, chytali ryby na udici, starali se o plůdek, zpevňovali hráz a břehy. Zvali kamarády a přátele, sedávali kolem rybníka a pozorovali západy slunce, udili v udírně ryby a klobásky a popíjeli pivo z místního pivovaru. Pořádali chytání ryb pro děti, sázeli stromy, upravovali cesty. Jednoho dne ale se na lebedou zarostlém trojúhelníku pod čistírnou odpadních vod, který se tak nějak divně přebarvil v územním plánu na stavební pozemek, vyloupnul téměř přes noc domeček. Chaloupka jako klícka, kolem zahrádky drátěný plot. K vratům dlážděná cesta, na vratech reklama jako stodola. Ryby všeho druhu vám od nás půjdou k duhu. Živé či neživé, strakaté i pruhované, kulaté i hranaté, malé, velké, tlusté, tenké. Hmm, mudrovali vodníci, no alespoň se něčemu přiučíme…

Dějství třetí: kolize

A čas jde dál, co jde – letí, pádí. V tom Tchýňově, o kterém je řeč, se leccos změnilo, není už to vesnice, není to ani město, co to je říct těžko. Ale filutové, kujóni a vykukové, ti se neztratili.. Slovo mafiánské dalo slovo, nadešel zas jejich čas. Však se načekali, trpělivě i netrpělivě, léta na svoji připravenou příležitost. A začali nejdřív úlisně – přitočili se k vodníkům a slovem lepivým jako med začali se jim vemlouvat. Budeme společně hospodařit, však na to nestačíte, rybí restaurant rozjedeme, budete roznášet delikatesy. Vyasfaltujeme parkoviště, chodníčky vydláždíme zámkovou dlažbou. Vodníci ale nic. Tak to zkusili jenom na některé, a zase stejná proradná řeč: dejte se k nám a do světa skonání z rybníka budete mít, co si z něho vytáhnete. Vodníci ale – zase nic. Dál se starali, sezónu zahájili, seřízli staré vrby, nové vysadili. A tak přišli kujóni s bandurskou: Ha, spáchali jste hrozný čin, zločin jste učinili, škodu velikou na obecním, máme na to glejt. Ty vrby nenapravitelně zničené, inspekci na vás, četníky na vás, k soudu s vámi, do arestu, křičel rychtář, napsal udání. A vodníci se brání, vysvětlují, ale ti, kteří mluvili řečí úlisnou a vemlouvavou, teď hovoru se vyhýbají z moci úřední, o rozmluvu nestojí.

Dějství čtvrté: peripetie

Hle, léto minulo, slunce léta babího dál vychází nad rybníkem. Tchýňov se zmítá v rozbrojích a rychtář je jak umanutý. Sliby jsou sliby a slovo mafiána se plnit musí (však ono nejde jenom o ty sliby, že). Tak dál proti vodníkům drží a vede svou: to je pohrdání úřadem, mocí státu, znevážení kulatého razítka. Na oplátku (jako na potvoru – kdo by to byl řekl), Šerá paní z domu u rybníka objevuje literární talent a svoji novou odbornost: Traktátus antischolus Tchýnensis sepisuje. Prská, durdí se, ba i kouše kolem sebe, nejde o málo.

Čas však nezastavíš. Vrby u rybníka bohatě obrostly kadeřavou kšticí. Vodníci, byť už nestřádají dušičky do hrníčků, všechnu svou pohádkovou moc ještě docela neztratili. Spíš však, než tou mocí, působí tím, že z dobrých vodníků stali se dobří lidé, co mluví rovnou řečí. Sekají trávu u rybníka, v plůdkových rybníčcích čeří vodu pro zdraví potěru, zpevňují břehy rybníka Zrcátko, zvou k němu přátele a jejich děti.

Jednoho rána se rychtář probudil s čímsi na čele, co nedalo se umýt. Na první pohled – kulaté razítko. Jenže státní znak to není. Kde bývá dvouocasý lev je sysel, má velké vystouplé zuby řezáky, vykulené oči, tlusté břicho a ocásek – jen jeden.

A tak byl rychtář všem pro smích a uříznul si velkou ostudu.

Že by přeci jenom kouzla ještě platila?

Petr Kovář 09.2014